Jednoho večera před Vánoci 2007 se narodila v malé vesničce Vitinka tři šťeňátka... dvě holky a jeden kluk... ségry našly brzo majitelky a já se už bál, že zůstanu s maminkou.. no bál... samozřejmě bych byl rád, protože bych měl maminku pořád u sebe, ale koncem ledna 2008 jsem se dověděl, že si pro mě brzo přijedou noví majitelé....

Jeeeee jak já se těšil, měl jsem strach, jít do nového prostředí, do nového domova a co když nebudou milí? hodní? co já potom budu dělat? ....

A přišel den D 10.2.2008 a noví páníčkové si měli přijet... prý hodně bloudili, jeli až z Budějovic, taková dálka.... byl jsem nervozní, od rána jsem tušil, že přijde veliká změna. A najednou jsem slyšel, jak přijelo auto, vykouknul jsem, co se to děje a uviděl za brankou mou paničku a páníčka, jeeeeeeeeeee Ti jsou milí, tak jsem se k nim hned rozběhnul... sice mě mamka předběhla a byla u nich dřív, ale já jim hned skočil do náručí a už jsem jinam nechtěl... chvilku jsme poseděli, dlouho si mě hladili majitelé mojí maminky, měli slzičky v očích a já najednou seděl v autě a jeli jsme pryč..

Cesta bylo dlouhá, tak jsem si raději zalezl pod ruku a spinkal, spinkal jsem celou cestu. a byli jsme doma... bylo to pro mě strašidelný, pořád jsem se schovával za páníčka, bál jsem se... ale to víte, časem jsem začal vše poznávat, prozkoumávat :) no a za pár dní jsem běhal po celém bytě, našel jsem si svoje místečko - sice se to asi paničce ani páníčkovi moc nelíbilo - jojo, nejraději lehávám v papasanu :) no řekněte, komu by se tam nelíbilo?

Zvládnul jsem i návštěvu u pana doktora, mám ho rád, dá mi vždycky nějakou dobrotu, už mám i všechna očkování, jsem zdravej jako rybička :) a teď už jen zlobím a spinkám a tulím se k paničce a koušu páníčka..... ale ze všeho nejraději jim oběma dělám radost, rád jim dávám pac, rád si sednu, když to chtějí a sem tam, to mě ještě moc nebaví... přiběhnu, když volají "Ke mně"

No a teď už spolu bydlíme druhý rok a máme se moc rádi, sice musí páníček i panička do práce, ale tu chvilku se zabavím sám a pak to stojí za to, musíme se přivítat, mě baví je povalit v chodbě na podlahu a to je teprve žůžo teď, když jsem tak velkej... vždyť mám 43 kilo :) to už je znát..  :) no a pak jdeme na dlouhou procházku, pak vždycky spinkám anebo koukám s páníčkem na telku .... nebo s paničkou kreslím...

Prostě jsme skvělá rodinka

FINLAY